Vladimír Mertlík: Blažkova česká stopa aneb Změnit se z Dona Pabla na Dona Pablba je snazší než říct „bitcoin“
Hrdost příslušníků národa na úspěch jedince z jeho středu je základ vytváření vazeb a sounáležitostí potřebných v období nebezpečí a krizí k uhájení existence zmíněného kmene bez ohledu na jeho společenskou formu. Opačným obrazem malověrnosti ve vlastní i národní významnost je módní neustálé křečovité přisírání se k významným osobnostem či událostem. Speciálně to platí v případě médii oblíbených Čecháčků, jež se projevuje zdůrazňováním odrazu zrcadla slávy zvaného „česká stopa“, byť by to byl pes českého původu, který byl mazlíčkem děda aktuálně obdivované osobnosti.
Aktuálně je ovšem nejvýznamnější „českou stopou“ bitcoinový skandál Pavla Blažka, ministra spravedlnosti a místopředsedy ODS, vedoucí síly vládnoucí koalice. O české Bitcoingate píšou i zahraniční média a k dvanácti miliardám korun v bitcoinech už bylo řečeno vše i na stránkách Kravských rozhledů, Slepičích proudů či Parlamentních listů, aniž by mnohdy komentátoři věděli „zbla“ z toho, o čem je řeč. Zpětné zrcátko si tedy rozhodně nemíní stoupnout do fronty znalců na bitcoiny a jejich převody, což nechá povolaným. Za větší pozornost však stojí hlavní protagonista celého spektáklu a jeho jednotlivé kroky. Blažkova kauza totiž významně bortí naděje vládnoucí koalice na možný volební úspěch, ač vítězství opozice může proměnit českou bezpečnostní a zahraniční politickou orientaci jak větrnou růžici. Považovat však účast Pavla Blažka v aféře za překvapivou může pouze ten, koho překvapí rozbitý čajový šálek servisu po babičce, necháme-li čaj servírovat slona. Svou žoviální arogancí suveréna dával Blažek od začátku vypuknutí maléru ostentativně najevo, že za bitcoinovou operaci očekává přinejmenším státní vyznamenání.
Ironické glosy při jeho projevu ve sněmovně: „Na rozdíl od jiných se holt ministr Blažek bude omlouvat za to, že miliardu do státního rozpočtu přidal…“ byly pouhou předehrou jeho chování na mimořádné schůzi „žvanírny“. Ať si o projevech opozičních politiků myslíme cokoliv, Blažkovo bohorovné rázování sněmovnou s rukama za zády při jejich projevech i pokusech koaličních partnerů jeho skandál obhájit bylo zcela neomalenou demonstrací buranství a pýchy Toho, jenž se vyzná. Ani to však mazanému lišákovi, za nějž se Blažek stále považuje, nestačilo, a aby dokončil transformaci Dona Pabla na Mamlase roku za dílo tajných služeb, uvedl na síti X: „Tajné služby by měly prověřit, zda za šířením fám a dezinformací dnes již nestojí záměr nějakého „nepřítele státu“ z byznysu, českého represivního aparátu nebo jiného státu (jeho tajných služeb). Přemýšlivé publicisty a novináře, čímž nemyslím bezhlavé a nezodpovědné opisovače selektivně podstrčených policejních protokolů, je dobré požádat, aby se nad celým děním zamysleli hlouběji, než jak to dosud činí většina médií. Teď už přece očividně nejde jen o bitcoiny…“
V reakci na výše uvedené dostalo Zpětné zrcátko z druhé strany barikády SMS plnou ironie: „…Upřímně, ty bys odolal pár miliardám z bitcoinů? Já asi taky ne…!“
„Já zřejmě ano,“ odpovědělo Zpětné zrcátko, „nechme klidně stranou slušnost a poctivost. Možná nejsem tak slušný a poctivý, ale určitě se hodně bojím. A ta brzda, strach z dopadení, je vlastně i jednou složkou lidské poctivosti. Nechtěl bych žít zbytek života za čtyřmetrovou zdí s ostnatým drátem na její hraně, třemi hladovými dobrmany a tuctem bodyguardů, z nichž mě může kterýkoliv z nich v kterékoliv chvíli zradit a zabít. Kdo mimo elementární poctivosti a slušnosti nemá ani tuto brzdu, je hovado bez ohledu na stranickou příslušnost, „napříč politickým spektrem“. A zmíněnou brzdu, obávám se, pan ministr Blažek nemá!“
Ano, opravdu nejde jen o bitcoiny, pane ministře. Jde o to, že díky vám a kontaktům, kterými se pyšníte, díky nimž se můžete skrýt před nečekaným lijákem a které jsou vaší doménou při vyjednávání s kýmkoliv o čemkoliv, jste možná významně přispěl ke změně orientace této země v příštích letech. Jde o to, že tak významný politik, za nějž se považujete, by se za Rakouska po skandálu téhož formátu, jaký jste způsobil vy, místo rázování sněmovnou odplížil do své parlamentní kanceláře, zamkl zevnitř a pak už by se z ní ozval jen výstřel a tlumený zvuk pádu těla. Berte, prosím, tento příměr jako velkou nadsázku. Zpětné zrcátko nevolá po vaší sebevraždě, tu už jste spáchal, byť jen politicky, formou harakiri. Nejste první a obávám se, že ani poslední.
Samozřejmě že výkřiky z opozičních lavic jsou voláním zloděje „Chyťte zloděje!“, ale ani to není omluvou. Maminka Zpětného zrcátka v reakci na jeho výmluvy ve školním věku, že Bína dostal taky poznámku, odpovídala vždy stejně: „A až Bína skočí z okna, tak ty skočíš taky?“
Nejde o to a neuráží mne fakt, zda a kolik bitcoinů komu zůstalo. Možná i nikomu nic. Uráží mne ale fakt, že mne a občany této země máte za blby, kteří mají věřit, že vás do tohoto skandálu přivedla ušlechtilá snaha posílit státní rozpočet. Příčiny skandálu mohly být a jsou jen dvě, chamtivost, nebo idiocie, způsobená narcismem a sebeokouzlením. Vy víte, která z nich je ta pravá, ale ani jednou z nich netřeba se chlubit. Stát se z Dona Pabla, na nějž jste byl tak pyšný, Donem Pablbem se ukázalo být snazší, než by jeden řekl „bitcoin“. Každopádně vaše politické působení zanechalo ve veřejném prostoru významnou „českou stopu“.
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
