Svět vlezl do čínského chomoutu. Kam až asijská velmoc zajde ve snaze ovládnout svět?

V roce 1992 podnikl Teng legendární cestu na jih země, kde vznikaly nové ekonomické zóny, a tam „kočičí teorii“ neustále připomínal. Byl to jeden ze základů, jenž vedl k obrovským ekonomickým reformám, konci chudoby stamiliónů obyvatel a otevřel Čínu světu. Nastal tím definitivní odchod od někdejšího izolacionismu Mao Ce-tunga (ten byl nejsilnějším člověkem v zemi v letech 1949 až 1976). Politologové a sinologové v pozdějších letech přispěchali s tvrze­ním, že radikální hospodářské reformy povedou i ke změně totalitního režimu, kterého je Komunistická strana Číny se sto milióny členy vůdčí silou. Žádná změna režimu ale nenastala a ani není na obzoru. Důvodem je naprostá specifičnost Číny.

Vyspělé demokracie Západu a jejich ­firmy v posledních více než třiceti letech ovšem spolkly návnadu avizovaných čínských změn i s navijákem. Přesunuly výrobu do Číny kvůli levnější a výkonné pracovní síle a vidině skvělých zisků v miliardové zemi i jinde po světě. Stalo se. Jenže Číňané jsou nejenom učenliví, ale v některých případech i zlotřilí. Řečeno s Tengem, je jim úplně jedno, zda je kočka bílá, nebo černá, hlavně že chytá myši. Technologie, patenty a nápady od jiných buď koupili, okoukali, nebo rovnou ukradli. Naučili se postupně všechno, naučili se to částečně od nás a naučili se to mnohdy lépe, než to umíme my. Svět si tím naivně vlezl do čínského chomoutu. Třetina všeho se dnes vyrábí v Číně a na jedné zemi je svět nebezpečně závislý. Až po tak citlivé položky, jako jsou například léky.

Tisíciletý sen o nadvládě nad světem, který nikdo z čínských vůdců ale veřejně nevyslovil, se tak začíná naplňovat. Změnit to bude složité, protože takové kapacity a odhodlání, jakými disponuje Čína, nikdo jiný momentálně nemá. Jistě i asijskou supervelmoc mohou doběhnout některé problémy, ale ve většině 21. století bude Čína rozhodujícím hybatelem planety.