Alžběta Malá: Přijde mi fér upozornit na situaci v mé profesi. Nechci se nechat ovládat strachem

V rámci projektu Young Stars představují orga­nizátoři festivalu ve Zlíně už tradičně herce se slibnou hereckou budoucností, kteří mohou oslovit mladé diváky, inspirovat je a být pro ně motivací. Jaké máte tedy na Zlín Film Festivalu plány?

Jsem tu letos na čtyři dny, což je zatím nejdéle, co jsem kdy na zlínském festivalu byla. Snažím se tu být přítomná na co nejvíce akcích. Setkávám se s dětmi a dalšími návštěvníky, jednou z nejvýraznějších aktivit je sázení stromečků s dětmi, což je pro Zlín takový ikonický podnik. A hlavně si užívám filmy, na které jsem se těšila už od tiskové konference, kde jsem viděla výběr trailerů. Taky mám ráda japonské pohádky, zvlášť produkci Studia Ghibli, které tu má speciální sekci, takže té se budu věnovat. Za mě je to skvělý ročník.

Zlín Film Festival je přehlídkou filmů pro děti a mládež. Jaké filmy nebo seriály formovaly v dospívání vás?

Hodně mě ovlivnilo právě Studio Ghibli se svým velmi specifickým rukopisem. A docela brzy, možná dřív, než bych měla, jsem koukala na „dospělácké“ filmy, jako Matrix nebo Gladiátor. To jsou na děti celkem těžké kusy, takže doufám, že mi nezpůsobily nějaká skrytá traumata. Taky mě formovaly filmy Nekonečný příběh a Faunův labyrint a televizní kanál Jetix, kde běžely různé příběhy o špiónkách a další tituly pro děti. Co se týče pohádek, vždycky jsem měla ráda klasické staré české, ty americké akční animované věci pro mě nebyly zajímavé. Později v pubertě jsem sjížděla teenage seriály a četla Bravíčko a podobné časopisy, ale podle mě ve věku kolem čtrnácti let člověka víc než kultura zajímá reálný svět. Aspoň já jsem to tak měla, a když už jsem na něco koukala, tak s tátou, který pouštěl filmy pro dospělé publikum, půjčovali jsme si je ještě na videokazetách. Táta mi, myslím, předal dobrý vkus.