Buchert: Proč nemá mít Írán jaderné zbraně, když je má Izrael? Teherán si je sám zakázal, pak podvedl svět
Byla dřív slepice, nebo vejce? Tato otázka připomíná diskusi o tom, zda má Írán právo vyvíjet a vlastnit jaderné zbraně či nikoli. V našem případě byl dřív podpis Íránu pod Smlouvou o nešíření jaderných zbraní (NPT). Íránci jí podepsali 1. července 1968 a v parlamentu ratifikovali 2. února 1970. Žádná vláda v Teheránu od ní neodstoupila. Írán se zavázal, že nebude mít atomové zbraně. Přesto na jejich vývoji tajně pracuje. Naopak Izrael NPT nepodepsal a jaderné zbraně má. Írán pak v roce 2015 souhlasil i se Společným komplexním akčním plánem (JCPOA), což je další mezinárodní dohoda o omezení jeho jaderného programu. I tu mnohokrát porušil.
Navíc od islámské revoluce v roce 1979 íránští islamističtí blouznivci otevřeně vyhrožují, že vyhladí Židy v Izraeli. Po nedávném upozornění Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), že Teherán porušuje již zmíněné dohody, Izrael na něj od 13. června vojensky útočí, aby jeho jaderné ambice omezil.
Jak jsme již řekli, Írán je signatářem Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, která říká, že státy, které tyto zbraně nemají, je nemohou získat. Dohoda také dává Mezinárodní agentuře pro atomovou energii pravomoc monitorovat a ověřovat, zda státy bez jaderných zbraní dodržují její smluvní podmínky.
V roce 2015 pak vznikl Společný komplexní akční plán (JCPOA). Ten hovoří o omezení íránského jaderného programu výměnou za zmírnění sankcí a další ustanovení. Írán se v něm zavázal zlikvidovat své zásoby středně obohaceného uranu (na výrobu zbraně je ho potřeba obohatit na 90 procent), tvrdil, že nebude stavět zařízení na těžkou vodu atd. Plán podepsal Írán, USA, Čína, Francie, Rusko, Velká Británie, Německo a zástupci Evropské unie. Konkrétně se v ní zmiňuje i omezení jaderných zařízení, včetně reaktoru Arak, jaderné elektrárny Búšehr , uranového dolu Gačin, závodu na obohacování uranu Fordo, závodu na konverzi uranu v Isfahánu, zařízení na obohacování uranu Natanz a vojenského výzkumného komplexu Parčin. Všechny tyto objekty bombardoval Izrael v posledních dnech. Proč právě teď?
Rafael Grossi, šéf Mezinárodní agentury pro atomovou energii, která je orgánem OSN pro dohled nad jadernými zbraněmi, už před několika týdny varoval, že Íránci „nejsou daleko od cíle“. Myslel tím postup k získání atomové zbraně. Grossi také upozornil, že teheránská vláda maří práci jeho inspektorů. MAAE proto nebyla schopna sledovat pokroky teokratického režimu v různých aspektech jeho jaderného programu.
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu byl u popisu situace konkrétnější a říkal, že Írán už má dostatek vysoce obohaceného uranu na výrobu devíti bomb a že k cíli se dostane „ve velmi krátké době – může to být rok, nebo i několik měsíců“. Izraelská armáda pak tvrdila, že uranu mají Íránci pro 15 bomb a že k atomové zbrani mohli dostat „během několika dní“. Zda to je pravda, to nevíme. Írán tyto informace popírá.
Aby to bylo ještě komplikovanější, tak některá média, například televize CNN, s odvoláním na americké zpravodajské zdroje ale tvrdila, že Írán je od atomové bomby vzdálen „až tři roky“. Tak dlouhé době ovšem odporují jiná zjištění, že Íránci vyvinuli vysoce složitý jaderný detonátor, tedy technické zařízení, které způsobuje jaderný výbuch uranového jádra bomby. Navíc mají už nějakou dobu dostatečnou raketovou kapacitu k doručení takového zařízení na území nepřítele.
Samotní Izraelci vycházejí i z jiných podkladů. Nemusíme jim u toho ale stoprocentně věřit, protože také oni provozují propagandistické hry. O co se konkrétně jedná?
V roce 2018 provedla tajná služba Mosad jednu ze svých nejpozoruhodnějších operací v cizině. Tvrdí, že se jí podařilo ukrást v Teheránu obrovské množství materiálu o jaderném programu a ten převezla do Izraele v konvoji nákladních vozidel. Premiér Netanjahu 30. dubna 2018 pak zveřejnil šokující zprávu, ve které představil rozsáhlý archiv íránské dokumentace, která prokazuje, že Teherán pracoval na vývoji svého jaderného arzenálu, lhal o tom mezinárodnímu společenství a podnikl kroky nezbytné k zajištění toho, aby mohl v rámci dohody z roku 2015 přistoupit k výrobě atomové bomby. Premiér tvrdil, že izraelská rozvědka získala pro akci Mosadu 55 000 archivovaných stran a další desítky tisíc souborů na CD. Tento archiv má věrně zaznamenávat pokrok íránského programu na výrobu jaderných zbraní s názvem Projekt Amad. Na základě těchto informací americký prezident Donald Trump 8. května 2018 oznámil odstoupení Spojených států od JCPOA a přitvrdil sankce na Teherán. Problém se tím dál vyostřil. A mimochodem – Izrael říká, že v minulých dnech při leteckém útoku v íránské metropoli zničil zbylou dokumentaci o jaderném projektu, včetně počítačových záloh archivu. Takže už nikdo nic nezjistí?
Mnozí lidé se proto ptají, proč Írán neodstoupí od Smlouvy o nešíření jaderných zbraní, protože se domnívají, že pak by měl cestu k jaderné zbrani volnou. Neměl. Země mohou od NPT odstoupit na základě článku 10 smlouvy, ale tento krok má dalekosáhlé důsledky a implikace, které nelze ignorovat. Státy, které od smlouvy odstoupí, by čelily silnému mezinárodnímu tlaku, který může zahrnovat rozsáhlé ekonomické a politické sankce (ty jsou ale na Írán uvaleny už teď). Kromě toho by byla s největší pravděpodobností zcela ukončena i spolupráce a transfer technologií v oblasti jaderné energie, což by mohlo vážně ohrozit i civilní projekty. Odstoupení od této smlouvy je sice právem každé země, v praxi by se ale jednalo o velmi citlivý a nákladný krok. Íránský parlament prý o něčem podobném přesto uvažuje. Pokud by se tak stalo, dá se očekávat, že do zbraně by vytáhl i Donald Trump, který jinak dává přednost jednání.
Tak či tak Írán se dohodami sám zavázal, že atomovou zbraň vlastnit nebude a pořád tvrdí, že na ní ani nepracuje. Mnohé důkazy hovoří o opaku. Teherán navíc zjistil, že jeho vyděračský potenciál se v poslední době po oslabení jeho spojenců v Gaze, Libanonu či Sýrii výrazně snížil. Jenže on potřebuje působit silněji. To mu ale Izrael právě kvůli možnému vlastnictví atomové bomby nedovolí.
