Už 35 let mocnosti zakazují bojové plyny. Smrtící vynález první světové války straší dodnes
Před 35 lety podepsal George Bush a Michail Gorbačov dohodu o ukončení vývoje chemických zbraní. Usnesení je připomínáno daleko méně často než například memorandum o jaderném odzbrojení. Chemické zbraně jsou přitom v reálném světě paradoxně nebezpečnější než jaderné. Jejich výroba a použití je daleko jednodušší, lidé jich vyvinuli celou řadu a jejich účinky na organismus jsou děsivé.
Prvního června 1990 se ve Washingtonu setkal prezident USA George H.W. Bush se svým sovětským protějškem Michailem Gorbačovem. Oba státníci za sebou již měli podpis klíčové dohody o likvidaci raket středního a kratšího doletu z roku 1987 a v roce 1991 měla následovat přelomová smlouva o snižování počtu jaderných zbraní. Úmluva, kterou podepsali před 35 lety v tomto kontextu poněkud zapadla. Je ale neméně důležitá.
Zatímco použití jaderných zbraní prakticky znemožňuje koncept „vzájemně zaručeného zničení“, s nasazením chemických zbraní reálně počítaly armády NATO, Varšavského paktu i nezávislých států. Ženevské úmluvy z roku 1920 je sice formálně zakazovaly, dohodu ale nepodepsaly zdaleka všechny státy, a i signatáři si vymiňovali právo použít bojové chemikálie v případě, že jimi budou napadeni jako první. Za II. světové války jich proto vznikla celá řada a výroba běžela na plné obrátky až do pádu železné opony. V 80. letech je mělo v arzenálu zhruba 25 armád a docházelo i k jejich bojovému použití. Jedovaté plyny byly vypuštěny například během války Iráku proti Iránu a při útoku na kurdské civilní obyvatelstvo v iráckém městě Halabdža. Na jeho následky v roce 1988 zemřelo odhadem až 5000 lidí. Dalších 10000 si odneslo celoživotní následky a zdravotní problémy se v oblasti vyskytují dodnes.
Na setkání ve Washingtonu padlo v roce 1990 rozhodnutí, že Sovětský svaz i Spojené státy zredukují své zásoby chemických zbraní o 80 % a do konce roku 2002 omezí celkové množství bojových chemikálií na 5000 tun. Dohoda navíc obě velmoci zavazovala, aby u svých spojenců podporovaly omezování výroby a skladování chemických zbraní. Na základě této iniciativy byla o tři roky později v Paříži vytvořena mezinárodní „Úmluva o zákazu vývoje, výroby, hromadění zásob a použití chemických zbraní a o jejich zničení“. Úmluvu přijala většina států světa. V platnost vstoupila 29. dubna 1997 a na její dodržování dohlíží mezinárodní Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) se sídlem v nizozemském Haagu. Jména jako yperit, sarin, soman či VX se díky tomu ve zprávách vyskytují jen sporadicky. Jejich účinky je ale dobré si připomenout, abychom nezapomněli, co by jejich použití znamenalo.
Yperit (hořčičný plyn)
Žlutý plyn páchnoucí po křenu získal jméno podle belgického města Yprès, kde byl vypuštěn německou armádou v roce 1917. Jed proniká oblečením, naleptává sliznice, poškozuje zrak, vyvolává zvracení a mdloby. Při vdechnutí většího množství nenávratně spálí plíce. Má poměrně malou smrtelnost. Ve válce zabíjel 2 – 10 % vojáků a většina zasažených se vracela po asi 50 dnech na frontu. Psychologický efekt byl ale obrovský. Plyn je snadno vyrobitelný, a je proto oblíbenou látkou používanou teroristy – vypuštěn byl při útocích v Sovětském svazu, Iránu, Iráku, Súdánu, Egyptě, Sýrii. Největšího nasazení po I. světové válce se dočkal při útoku fašistické Itálie na Etiopii. Použili ho ale i ruští bolševici při potlačování kozáckých povstání a existují i spekulace, že jeho nasazení prosazoval Winston Churchill při operacích v Rusku a Mezopotámii.
BZ
Benzylát kyseliny chinuklidové byl původně byl vyvíjen jako lék na zažívací problémy, jeho vedlejší účinky k němu upoutaly pozornost armády. Je silně psychoaktivní, a používá se proto pro zneschopnění protivníka. Už po několika vteřinách vyvolává závratě, zmatenost, ztrátu řeči a zraku, halucinace a těžké poruchy pohybového ústrojí. Ve vysokých dávkách způsobuje delirium, křeče, selhání orgánů a smrt. V největší míře byl nasazen během války ve Vietnamu, kde ho USA používaly proti bojovníkům Vietkongu. Existuje i podezření na jeho použití během válek v Jugoslávii a v Sýrii. Spekuluje se také, že ho ruské speciální jednotky vpustily v roce 2002 do moskevského divadla obsazeného čečenskými teroristy. Na následky otravy tehdy zemřelo více než 100 rukojmích.
Ricin
Extrakt ze semen skočce obecného je extrémně nebezpečný a neexistuje na něj protilátka. Po vdechnutí vyvolává vážné dýchací problémy a do 24 hodin udušení. Po požití následuje zvracení, křeče, poruchy ledvin a kolaps nervového systému. Chemické vlastnosti ricinu naštěstí prakticky znemožňují plošné nasazení a pokusy použít ho pro výrobu otrávených střel skončily nezdarem. V praxi je nejvíce používán atentátníky. Nejznámější případ je vražda bulharského disidenta Georgie Markova z roku 1978. Komunističtí agenti mu v Londýně vbodli do těla ricin jehlou ukrytou v deštníku.
Chlor
Dusivý plyn, který po vdechnutí rozleptává sliznice a nenávratně poškozuje dýchací ústrojí. Smrt nastává následkem otoku plic a oběť se za velkých bolestí udusí. Chlor je 2,5krát těžší než vzduch, špatně se proto rozptyluje a stéká do děr a zákopů, kde se drží i několik dní. Tyto vlastnosti ho předurčily k použití v zákopech na frontách I. světové války. Poprvé byl nasazen v dubnu 1915 u města Yprès proti francouzským vojákům. Němci zde vypustili 180 tun chlóru, do dvou dnů zemřela celá třetina zasažených vojáků, většina přeživších trpěla po zbytek života vážnými zdravotními problémy.
Fosgen
Plyn využívaný při výrobě plastů a pesticidů byl největším zabijákem v I. světové válce. Má podobné účinky jako chlor. Vyvolává slzení očí, kašel, puchýře na pokožce, rozleptání dýchacích cest a smrtelný otok plic. Neexistuje na něj protilátka. Používaly ho obě strany konfliktu a podle odhadů měl na svědomí až 85 % z celkových 91 tisíc obětí chemických zbraní. Po zákazu v Ženevských úmluvách použily fosgen v největší míře japonské jednotky při invazi do Číny.
Sarin
Nervový plyn dostal jméno podle iniciál čtyř německých vědců, kteří ho syntetizovali těsně před II. světovou válkou. Wehrmacht ho během války vyrobil přes 10 tisíc tun, k jeho nasazení v bojích naštěstí nedošlo. Plyn napadá nervový systém a do těla se vstřebává i kůží. Vyvolává silné slinění, kašel, zvracení, úporné bolesti hlavy, závratě, svalové křeče a zástavu srdce. Nejznámější případ nasazení byl teroristický útok v tokijském metru, kde ho v roce 1995 rozptýlila sekta Óm šinrikjó. Na následky otravy zemřelo 13 lidí a dalších 5000 bylo zraněno. Použit byl také v roce 2013 v Sýrii. Podobné účinky jako sarin mají i další organofosfáty – soman (GD), cyklosarin a tabun.
VX
Extrémně nebezpečný jed vznikl v 50. letech v laboratořích USA a Velké Británie, Sověti vyvinuli jeho ekvivalent pod jménem VR. Napadá nervový systém, oběť umírá na zástavu dechu a srdce. VX patří do stejné kategorie jako sarin, je ale mnohonásobně účinnější a má vazkou konzistenci podobnou motorovému oleji. Pomalu se proto vypařuje a zamoření může při chladném počasí trvat i několik měsíců. Pro usmrcení člověka přitom stačí, když se do kontaktu s kůží dostane pouhý miligram. Jed byl pravděpodobně použit při útoku na Kurdy v irácké Halabdži a podle vyšetřovatelů jím byl v roce 2017 otráven nevlastní bratr severokorejského diktátora Kim Čong-una Kim Čong-nam. Látku mu na obličej nastříkaly dvě agentky na letišti v Kuala Lumpuru.
Na konci studené války probíhal v tajných sovětských laboratořích program vývinu nových jedů, které nebyly zahrnuty v mezinárodním seznamu zakázaných látek. Označovány jsou proto jako novičok – nováček. Stejně jako sarin či VX napadá novičok nervovou soustavu, blokuje schopnost uvolňovat svalové stahy, a oběť proto umírá na udušení a zástavu srdce. Výhodou novičoku je možnost přepravy ve dvou samostatně neškodných složkách, které se smíchají až těsně před použitím. Společně jsou extrémně jedovaté a do těla vnikají dýchacími cestami i kůží. Rusko oficiálně sovětské zásoby novičoku zlikvidovalo. V roce 2018 jím ale byl ve Velké Británii otráven bývalý důstojník ruských tajných služeb Sergej Skripal se svou dcerou Julií. Další žena se otrávila pouhým dotekem s lahvičkou od parfému, ve které byl jed přepravován a na následky otravy zemřela. Použití novičoku je podezříváno i v případě otravy ruského opozičního politika Alexeje Navalného.
