Vladimír Mertlík: Užiteční idioti Andreje Babiše aneb Proč voli volí voly?
Zpětné zrcátko si v nedávných dnech vzpomnělo na jednu ze slovních hříček, které s potěšením vytvářelo od prvních teenagerských pokusů pracovat s nádherou a složitostí českého jazyka před cca pětašedesáti lety. Hříčka „pan holý Holý holí holý holí“ vznikla během jedné diskuze, zda i čeština má slova, z nichž je možné vytvořit věty, pro cizince těžko pochopitelné.
Zpětné zrcátko ponechá na hravosti čtenáře, zda chce rozluštit poměrně snadnou slovní tajenku, jež mu přišla po desítkách let na mysl v době, kdy na školách vyšších stupňů probíhají v těchto dnech přijímací zkoušky, někdy hodné označení „masakr nadějí“. V liduprázdných třídách truhlářů, kominíků, instalatérů a jiných užitečných povolání se honí vítr s netopýry, uchazeči o profese production manager, happiness manager, team building manager, life coach, social media manager se ve střešních trámech gymnázií množí jak dřevomorka.
Explozí srovnatelnou s velkým třeskem je rozmnožení profesí politolog či politický analytik, jejichž odvážnější příslušníci někdy projdou metamorfózou a zrodí agentury výzkumu veřejného mínění. Podle osobního nastavení zakladatelů a přítulnosti k té či oné straně barikády výsledky svých výzkumů vytvářejí ještě větší chaos, než je na české politické scéně i bez nich přirozené. Relevantnosti a objektivitě jejich výzkumů odpovídá obvykle i povolební srovnání s reálnými výsledky, v němž zásadní roli hraje několik faktorů. Prvním je výběr potenciálního elektorátu, u kterého je mimo zdánlivě objektivního generačního i sociálního, ev. profesního hlediska nejdůležitější místo (region) výzkumu. Jak ostatně potvrzují výzkumy strukturované na jednotlivé kraje, právě výběr místa a šíře jeho dosahu jsou rozhodujícím elementem tvořícím výsledek.
Druhým důležitým faktorem bývá ne vždy upřímná a otevřená odpověď, v níž u váhajících středových respondentů bez ohledu na jejich politické preference hraje roli snaha přihlásit se k momentálnímu favoritovi. To sice neplatí pro skalní příznivce z „kotle“ obou táborů aktuální české politické MMA arény, ale výsledek nakonec vždy nejvíce ovlivňují hlasy zmíněných „váhavých střelců“. Neupřímnost, která nemusí mít a často nemá politické kořeny, je produktem jinak úsměvné snahy „nebejt po zápase za blbýho“, ale naopak patřit k těm „já to říkal“, a proto se odchylka od reality zpřesňuje každým dnem s blížícím se termínem voleb. Třetím faktorem mimo dopadu a kvality kampaní i výstupů v lůně politiky, Poslanecké sněmovně a Senátu, kde mohou aktéři dění přímo ovlivňovat, je i „mimoděložní vývoj“ reagující na domácí společenské, ale i zahraniční politické události, které se nedaly předpokládat.
Proto mohlo Zpětné zrcátko již v lednu vyslovit úvahu s titulem okřídleného rčení: „Nad průzkumy podzimních voleb zatím nestahujme kalhoty, brod je ještě daleko,“ a zatímní vývoj mu dává za pravdu. S blížícími se podzimními volbami, byť termín ještě není prezidentem určen, houstne atmosféra veřejného i mediálního prostoru a nejistotou trne i stále o parník vedoucí hnutí ANO. Však známe zápasy, kdy gól v prodloužení či neproměněný mečbol zvrátil již zdánlivě jistý výsledek naruby. Koneckonců, proč hledat příklady ve sportu, stačí vzpomenout voleb minulých.
Nemluvě o tom, že ani případné vítězství nemusí ještě naplnit AB (čti Andreje Babiše) osudovým štěstím, jak zpívá ABBA (čti hudební skupina, nikoliv Andrej Babiš-Božská Ála): „The winner takes it all, the loser standing small, beside to victory, that's her destiny,“, který vsadil vše na kartu absolutního vítězství bez koaličních partnerů. Sice bezpečně vede, ale i politika loupení vajec v cizích hnízdech má svá úskalí a rizika. Na drtivou většinu ANO zatím nedosáhlo a zřejmě ani nedosáhne, to znamená, že i letos rozhodnou outsideři s nosními dírkami těsně nad hladinou ponoru, což v sobě skrývá pro ANO malý háček!
Po přechodném poklesu preferencí je dnes jedinou parlamentní jistotou opozice Okamurova SPD, díky koalici s politickým netříděným odpadem, ke koalici vhodné asi jako chřestýš v trenýrkách. Automobilová verze Putinových Nočních vlků s tváří Speedy Filipa zřejmě dosáhne na metu užitečných idiotů ANO, mimo jiné i proto, že výhodou jeho Motoristů je skutečnost, že nemajíce názor ani program, nemohou jej ani zradit. Polibkem smrti se pro ně naopak může stát přítulnost Václava Klause, který svou přízní zničil již několik dříve zrozených politických shluků a sekt. Projekt Motoristé sobě do písmene připomíná někdejší Věci veřejné playboye Víta Bárty, který se k stejným ambicím řízení zeměkoule odrazil místo od výfuků od „drahých lahví těžkého červeného francouzského vína“...
Zpětné zrcátko vidí pobavený úsměv na tvářích pamětníků po této vzpomínce. Připomeňme, že i Věci veřejné (VV) označující se rok před Babišovým ANO za stranu typu firma (sic!), participovaly na vládě, a pro pořádek uveďme, že se tak stalo v roce 2010, kdy členský příspěvek VV zaplatilo cca 1 700 členů. Po úspěšných volbách se u korýtek náhle tísnilo 4 000 čekatelů, aby po řadě malérů, korupčních afér a padáku ze Strakovy akademie za necelých 20 měsíců na začátku roku 2012 zůstalo srandovních osm stovek členů vč. domácích mazlíčků.
Dál už zbývá Andreji Babišovi jen slepenec komoušů s legitimací Stačilo! s dnem české politiky – nácky a komouši bez legitimace – o nichž tvrdí komisařka komoušů, že nejsou komouši. Pravda je taková, že i filcka žijící v ochlupení genitálií, řitní oblasti, podpaží a vousech se dříve či později objeví i v obočí a Pravda zvítězí.
Motoristé s ambicemi, ale i geny Věcí veřejných. SPD se Svobodnými, Trikolorou a PRO – cosi jako NSDAP, protektorátní Národní souručenství, italská Národní fašistická strana a maďarské milice Šípového kříže. Na závěr komouši Stačilo!, ve vleku Spojení demokraté – Sdružení nezávislých, ochotní spářit se za křeslo v parlamentu i s nadmutou kozou, a Česká strana národně sociální, kdysi respektovaná strana českých nacionalistů, než z ní Edvard Beneš udělal po válce pro komouše před Strakovou akademií rohožku. Andreji Babišovi opravdu není co závidět. Jak by řekl ve filmu Pelíšky bývalý odbojář a věčný opozičník Kraus v podání Jiřího Kodeta: „Dávám bolševikovi rok, maximálně dva!“
Uvidíme v říjnu 2027, zatím přidá Zpětné zrcátko jeden překladatelský oříšek navíc:
„Proč voli volí voly?“
A to je vše, co jsem dnes zahlédl ve Zpětném zrcátku, váš Vladimír Mertlík
