R.A.D.O.S.T. přijde později, ale už teď můžete vyhrát s Reflexem a s Lucií ikonickou kytaru Furch
„Marieee, jsi jako výkřik do ticha,“ zní mi hlavou už od prvního jarního dne, kdy pánové ze znovuzrozené Lucie tuhle krásnou rockovou baladu pustili do světa. Bude součástí jejich už devátého alba s názvem R.A.D.O.S.T. A moje radost skutečně neznala mezí, když jsem Roberta Kodyma, P. B. CH., Michala Dvořáka a jejich nové kolegy, zpěváka Viktora Dyka a bubeníka Štěpána Smetáčka, potkala v jednom z nejsympatičtějších průmyslových provozů v zemi – totiž ve fabrice Furch, kde vyrábějí nástroje pro ty nejnáročnější profesionální kytaristy. Chcete jednu z nich vyhrát? Konkrétně model LJ 11-SR za bratru devětačtyřicet tisíc korun? V závěru rozhovoru pro vás máme kvízové otázky.
Před více než rokem David Koller se svým synem Adamem oznámili odchod z kapely; odehráli letní koncerty a byli pryč. Vy jste se konsolidovali a nabrali jste staré nové tváře: zpěvákem je Viktor Dyk, stálým bubeníkem Štěpán Smetáček, který v Lucii léta hostoval a je členem skupiny Roberta Kodyma a P. B. CH. Wanastowi Vjecy. Jak Lucii nová sestava šlape?
Robert Kodym: Všechno je lepší než kdy dřív.
P. B. CH.: Hudba povznáší.
Michal Dvořák: A máme z toho obrovskou radost.
I vaše nová deska se bude jmenovat R.A.D.O.S.T. Hodláte s ní vyrazit na podzim 2025 na turné ke čtyřicátému výročí kapely s novými členy skupiny, 9. prosince 2025 pak odehrajete koncert v pražské O2 areně. Do té doby nás budete zásobovat singly: na první jarní den jste pustili do světa rockovou baladu Marie s romantickým textem a velmi tradičním zvukem, stejně jako ryčnou a vítěznou Krásu a zázrak a tajemství. Proč chcete pojmenovat album R.A.D.O.S.T. zrovna v těchhle časech válek, politické nestability příliš mnoha koutů světa a ekonomické nejistoty velké části společnosti?
Viktor Dyk: No právě proto právě teď! Navíc je ten název zkratkou prvních písmen jiných slov, která chceme zveřejnit až časem. Hudba vždycky, v časech dobrých i zlých, přinášela lidem nějakou zprávu, poselství. A my se snažíme přinášet a šířit radost. Proto ten název. My radost skutečně cítíme, společné hraní nám ji přináší; není to nic hraného ani umělého. A budeme se snažit ji přenést i na posluchače.
Robert Kodym: Radost je tou hlavní věcí, kterou s sebou vozíme po koncertech. A pak jsou ještě nějaké další: potěšení, vzrušení, nadšení a okouzlení…
A pro mě taky nostalgie – písničky Lucie jsou soundtrackem mého dospívání v devadesátých letech. Většina vašich písniček už tehdy jednoduše zlidověla: Amerika, Černí andělé, Všechno ti dávám, Pohyby, Medvídek…
Michal Dvořák: Zas tak moc nevzpomínáme. Snažíme se to radši nedělat, abychom neusnuli na vavřínech, a hlavně tvoříme. A právě ta tvorba nám přináší radost.
Čím bude nová, netypická, z řady vybočující tahle vaše dlouho dopředu avizovaná devátá deska?
Robert Kodym: Obrovským penzem pozitivní energie. Ale kdykoli děláme novou desku, vycházíme z našich tradic, jdeme dál po vyšlapané cestě. Ta cesta vede do vámi zmíněných devadesátých let, prostřednictvím R.A.D.O.S.T.I. tak trochu přivezeme našim fanouškům zpátky grungeový devadesátky. Jenže díky Viktorovi a Štěpánovi i ty staré hity znějí trochu jinak, jak sami brzy uslyšíte naživo; je v nich nová elektřina, nová chemie a kvantová fyzika, matematika, občanská nauka, ba i tělocvik. Viktor je perfektní týmový hráč a velmi srdečný člověk; omladil a osvěžil naši partičku.
Slovy o kvantové fyzice jistě narážíte na úvodní verš textu energické písně Krása a zázrak a tajemství, která vyšla na první jarní den jako B strana vašeho dvojsinglu. Nevybavuju si moc singlů, které by měly reklamu v pražském metru, ale musím říct, že píseň ze strany A, Marie, si to zaslouží…
Michal Dvořák: On to není jen nějaký obyčejný singl. Má stranu A a stranu B. Pamětníci pamatují: udělali jsme to jako za starých dobrých časů, protože vydáváme i vinyl a také chceme předvést aspoň dvě tváře nové Lucie. Veřejnost dlouho očekávala náš první singl, dokonce si ho někteří, přestože jsou renomovaní hudební redaktoři, pletli s jinými našimi hudebními počiny včetně humorných vánočních popěvků a podobně.
Tak aby se to nepletlo: kdy vyjde celé album?
Viktor Dyk: Radost máme už teď, R.A.D.O.S.T. přijde později. Postupně sbíráme melodie a texty, budeme vydávat singly a rádi bychom album stihli vydat do turné, ale rozhodně to nehodláme uspěchat.
Přesně tak, ke konci roku chystáte velké narozeninové turné, Lucie slaví čtyřicetiny. Festivalovou sezónu budete ignorovat?
Michal Dvořák: Ano, lidé by pak tolik nechodili na jednotlivé koncerty turné, to dá rozum. Takhle se to prostě dělá už sto let po celém světě. Když se chcete předvést v té nejlepší formě, odehrát toho co nejvíc a mít všechno pod kontrolou a ve vlastní režii, jde to nejlíp na vlastních koncertech. A taky chcete velkou halu, protože vaše kapela si ji zaslouží, a aby se ta hala naplnila, musíte vzbudit v publiku očekávání a ne je zahltit šňůrou po letních festivalech.
Viktor Dyk: Letos chystáme jen pár velkých koncertů slavnostního rázu, zato příští rok pojedeme na turné s deskou, až to bude úplně ucelené, úplně nazkoušené, dokonale hotové a v tom nejlepším stavu.
Michal Dvořák: A bude to v jiné dramaturgii, než byla běžná, protože bychom i koncertně rádi zrekapitulovali těch čtyřicet let. Všechno tedy vyvrcholí v pražské O2 areně, kam na pódium hodláme pozvat všechny, kdo s námi kdy hráli nebo spolupracovali, včetně nestora českého bigbítu Petra Jandy, který s dcerou Martou hostuje v naší novince Krása a zázrak a tajemství. Vystoupí taky Michael Kocáb, Michal Pavlíček a Lenny, která nazpívala vokály v Marii. A dorazí i další členové první formace Lucie z roku 1985, bubeník Tomáš Waschinger, druhý klávesák Petr Franc a samozřejmě Michal Penk, první zpěvák skupiny, který s námi zpíval ještě před sametovou revolucí.
Když už jsme u starých a stávajících spolupracovníků: Štěpáne, hrajete na bicí s Wanastowkami, v Lucii jste kdysi hostoval. Jak se vám do ní před pár měsíci vracelo?
Štěpán Smetáček: Trochu to upřesním. S Lucií jsem hostoval pouze jedno turné, a to Pohyby. Co se tohoto současného období týká, nečekal jsem ani ve snu, že mě kluci osloví ke spolupráci. Na nějaké bližší a podrobnější hodnocení bych ještě počkal, ale je fakt, že s Lucií mi pokaždé vstoupily do života jisté velké životní změny.
Robert Kodym: Především Wanastovky nehrají jedinou píseň od Lucie a naopak. Obě kapely trochu spojuje můj autorský rukopis, ale Lucie, řekl bych, nemá tolik punkové kořeny jako Wanastovky.
Sedíme společně v salonu firmy Furch, výrobce kytar pro hvězdy hudebního nebe, od amerického jazzového kytaristy Ala Di Meoly a Susan Vegy přes Pera Gessleho z Roxette po Vlastu Redla nebo Thoma Artwaye. Přijeli jste si sem vybrat nové kytary a Robert by chtěl nějakou speciální… Jak bude vaše luxusní kytara z řady Rainbow Series vypadat?
Robert Kodym: To přece nemůžu říct vám dřív než jim! Za chvíli mám schůzku s ředitelem Petrem Furchem, představím mu svůj nápad a pak se uvidí, jestli je to vůbec vyrobitelné. Zatím nemám ani náčrtky, je to jen tady, na harddisku v mé hlavě.
P. B. CH.: My už s kytarami od Furchů máme zkušenosti: před více než dvaceti lety jsme na ně odehráli akustický koncert Lucie v opeře, záznam pak vyšel i jako deska. Tehdy jsme tady byli poprvé a já na tu svoji složil kvantum věcí pro Wanastowky. Každá kytara má nějakého ducha, někam vás navede, a já tu svoji vždycky vezmu a těším se, kam mě dovede při skladatelském počinu…
Robert Kodym: A pozor, měli jsme je ještě dřív. Od zakladatele firmy Franty Furcha jsme dostali kytary, když jsme koncem roku 1998 jeli s kapelou Wanastowi Vjecy na Vánoční akustické turné. František nám nechal vyrobit hafo kytar: pro mě dvě, pro P. B. CH. dvě a pro kytaristu taky dvě. Tyhle vzácné, raritní kusy se sběratelskou hodnotou pořád existují; i proto, že se k nim chováme s maximální úctou a maximální pokorou. Pete Townshend z The Who mě sice insproval tím, že při hře na kytaru taky dělám jeho slavný větrný mlýn, ale rozhodně po jeho vzoru nerozbíjím kytary na pódiu. Zato se občas při větrném mlýnu trochu zraním, podívejte, tekla i krev. Stalo se to, když jsme k oběma singlům točili videoklipy – sami si brzy zkontrolujete, jestli se ta krev stříkající z mého prstu dostala i do klipu. A poslední věc: kytara od Furcha, kterou mám od roku 2002, je inspirovaná jedním super modelem od firmy Martin. Pokud neskládám s elektrickou kytarou, tak je to vždycky tahle, na které si přehrávám melodie. Vlastně za všechny skladby z desek, na kterých jsem od té doby pracoval, může Furch.
Michal Dvořák: Já a Viktor máme oba od Furcha ještě starší modely. Už před těmi dekádami byly tak dobré, že je i po letech chceme znovu.
Změnilo se za ta léta vaše publikum? Nebo na vás chodí stejní lidi, kteří chodili na Lucii a Wanastowi Vjecy v devadesátkách, ve zlaté éře obou kapel?
Michal Dvořák: Mám k dispozici statistiky díky lidem, kteří streamují prostřednictvím služeb jako Spotify nebo Apple Music. A velmi mě těší, že z těch, co si pouštějí Lucii, je dnes téměř třetina mezi 18 a 35 lety. To znamená, že jsme v potomcích z těch rodin, které na letních cestách do Chorvatska v autě dvanáct hodin poslouchaly pořád dokola jednu kazetu až na Makarskou, zanechalo stopy. Přeskočila jiskra! Některé děti z toho prý skočily z mostu, ale jiné naši hudební produkci úspěšně přežily a nemůžou se toho zbavit, respektive nemůžou se nás nabažit. Z naší poslední desky EvoLucie z roku 2018 jsou třeba nejposlouchanější hity, co napsali P. B. CH. a Robert: Chtěli jsme lítat a Takhle tě mám rád. A ještě Než tě rozkradou a Nejlepší, kterou znám, tu Robert složil s Oskarem Petrem.
Robert Kodym: Ta má ovšem strašně zajímavý příběh! Produkoval ji věhlasný Mike Clink, díky němuž Guns Nʼ Roses prodali sto milionů nosičů; byl producentem desek Appetite for Destruction, Lies, Use Your Illusion i The Spaghetti Incident?, celou tuhle tu éru Guns Nʼ Roses měl v rukou on. Byli jsme v gramofirmě BrainZone Laca Vajdičky a ten přišel s konceptem, že by bylo hezké, když Nejlepší, kterou znám bude dělat Mike Clink, aby kytarové sólo nahrál sám Slash, jeho velký kamarád. Vypadalo to nadějně, ale Slash nakonec nemohl, protože byl v době nahrávání v Japonsku, na comebackovém turné Guns Nʼ Roses. Mike Clink tedy požádal o pomoc Phila X, kytaristu Bona Joviho, takže nakonec na naší desce hraje on. Mixoval to John Spiker, držitel Grammy, a písnička pak dostala Anděla jako Píseň roku 2018, stejně jako album EvoLucie. Je druhým společným miminkem, které se nám s Oskarem Petrem narodilo. Naše první dítě se jmenuje Medvídek a vyšlo na albu Větší než malé množství lásky, momentálně pracujeme na třetím: Oskar nám na novou desku napsal píseň, kterou jsem ještě neotextoval.
Chcete vyhrát unikátní cestovní kytaru od Furcha LJ 11-SR za bezmála 50 000 korun? Stačí kliknout na banner níže, označit správné odpovědi na následující tři otázky a nádherná kytara v kombinaci smrk sitka a indický palisandr s podpisy členy kapely je vaše! Malá nápověda: přečtěte si k tématu i naši reportáž z továrny Furch na www.reflex.cz.
Dodatečná pravidla
Soutěž probíhá od 2. 6. 2025 od 9:55 do 15. 6. 2025 do 10:00. Hrajte o 1x podepsanou kytaru od skupiny Lucie v hodnotě téměř 50 000 Kč.
Vyhrává 1 soutěžící, který bude vylosován ze správných odpovědí.
Podmínkou pro zařazení do soutěže je registrace do služby informační společnosti webu Reflex.cz, a to po celou dobu trvání soutěže, a souhlas se zařazením do soutěže.
Do soutěže je nutné se zapojit se stejnou registrační e-mailovou adresou, kterou soutěžící používá k přihlášení se ke službě informační společnosti webu Reflex.cz, a se kterou je u organizátora soutěže registrován.
Od jednoho účastníka soutěže může být do slosování zařazena pouze jedna správná odpověď.
Více informací najdete v pravidlech soutěže zde.
Soutěž organizuje CZECH NEWS CENTER, a. s., e-mail: podpora@cncenter.cz (po-pá 8-16 hodin).
Výherce bude vylosován 16. 6. 2025. Výherce zveřejníme do 29. 6. 2025 zde v článku. Zároveň budeme výherce telefonicky kontaktovat na telefonním čísle, které uvedl při registraci.
