Spiknutí slasti: Za největší výtvarnou událostí sezóny se Češi musí vydat až na rakousko-slovinské pomezí

Poprvé jsem se o připravovaném projektu Terra Incognita doslechl před necelým rokem od slovenského kurátora Miroslava Haľáka působícího ve Vídni. Tehdy mě, den po vernisáži, provázel výstavou Let It GROW Again na zámku Hluboká nad Vltavou. Na můj dotaz, čemu dalšímu se věnuje, zmínil, že se aktuálně probírá sbírkou Alšovy Jihočeské galerie, která mu má být jedním ze základních zdrojů k velké srovnávací výstavě rakouského a československého umění, ohraničené lety 1948–1989, kterou připravuje pro Museum Liaunig.

Zvláštní název mne zarazil, jenže po zadání do Googlu mi došlo, že budovu muzea – ten obří tubus prorůstající krajinou – znám z obrázků už léta. Má zvědavost narůstala, když jsme se začátkem září znovu potkali na výroční umělecké události na zámku v Jirnech, kam přijel už v doprovodu Petera Liauniga, šéfa zmíněného muzea. Letos v lednu mi pak ve své vídeňské kanceláři už Miroslav Haľák , až na některé drobnosti, představoval ucelený koncept výstavy Terra Incognita – neprozkoumané země, který si vůbec poprvé v historii dal za téma srovnání unikátní sbírky poválečného rakouského umění z Musea Liaunig v dialogu s uměleckými díly z komunistického Československa.

Museum Liaunig

Na rakousko-slovinském pomezí, v místě, kde Alpy za řekou Drávou přecházejí v Podalpí, tři čtvrtě hodiny autem z Celovce (Klagenfurtu), lehce přes hodinu z Mariboru a ještě o trochu déle ze Štýrského Hradce, je v okolních kopcích usazen navenek nenápadný, tvarem však fascinující objekt – Museum Liaunig.