Nezákonné trestní řízení má dopady na zdraví i rodiny. Stát za něj ale vyplácí marginální částky
Téměř devět milionů zatím nepravomocně vysoudil Robert Tempel za nezákonné stíhání v případu dvojnásobné vraždy. Je to jedno z nejvyšších odškodnění, které by mohlo ministerstvo spravedlnosti za nezákonné trestní řízení vyplatit. Takto vysoké částky ovšem nejsou standardem, upozorňují advokáti. Podle nich je potřeba změna odškodňovacího systému, což resort spravedlnosti ale neplánuje.
Robert Tempel byl v roce 2001 odsouzen k doživotnímu trestu vězení. Podle obžaloby Tempel v srpnu 2001 na lesním parkovišti u Hruškové na Sokolovsku předal své oběti 400 tisíc korun za auto, které si údajně chtěl koupit. Následně prý muže zastřelil a zasáhl i druhého muže, kterého následně bil do hlavy železnou tyčí s kusem betonu a montážním klíčem. Zbraň se nikdy nenašla. Tempel podle obžaloby pak usmrceným ukradl mobilní telefony a jejich těla následující den zakopal na Chebsku.
Tempel se hájil, že vraždy spáchal kvůli drogám a nevyřízeným účtům člověk zvaný Biftek, který policii dovedl k tělům a stal se klíčovým svědkem. Soud Templa nejen za vraždy, ale i dvě předchozí loupeže poslal na doživotí za mříže. K tomuto rozsudku ovšem vedla dlouhá cesta.
Krajský soud v Plzni čtyřikrát Templa osvobodil, Vrchní soud v Praze rozsudky vždy zrušil a požadoval další důkazy. Nakonec ho k doživotí v roce 2008 odsoudil Krajský soud v Praze, kam proces Vrchní soud přeložil. Ústavní soud rozsudek zrušil v roce 2021 poté, co se muže zastal Evropský soud pro lidská práva ve Štrasburku, který viděl porušení Templových práv na spravedlivý proces především v délce řízení, které trvalo deset let a jeden měsíc.
Tempel tak strávil téměř 20 let za mřížemi, za což mu stát již vyplatil 3,6 milionu korun. Další odškodnění ve výši 12 500 eur (cca 300 tisíc korun) mu přiřkl Evropský soud pro lidská práva. Tempel nebyl svatoušek, do vězení šel poprvé již v roce 1996 na 5,5 roku za loupežné přepadení banky. Do srpna 2016 byl za mřížemi i za zmíněné loupeže. Po celou dobu trval na své nevinně v případu dvojnásobné vraždy.
Nejextrémnější justiční omyl
Za ušlý zisk, nemajetkovou újmu na zdraví, nezákonné trestní řízení a nesprávný úřední postup Tempel po ministerstvu spravedlnosti požadoval 86 milionů. „Žádný obdobný případ není, Robert Tempel je jediný člověk, který vykonával doživotní trest z důvodu justičního omylu. Ve vězení hnil. Zatímco ostatní nezákonně odsouzení měli jistotu, že se někdy na svobodu podívají, Robert Tempel nikoli. Jeho případ je nejextrémnějším justičním omylem posledních dekád,“ uvedl ve své závěrečné řeči u soudu Tempelův obhájce Jakub Kříž.
Podle zástupce ministerstva spravedlnosti Miloše Borovičky resort vyjadřuje upřímnou lítost nad nezákonným řízením a dále nechce zasahovat do Tempelova života. I tak ale navrhl, aby soud žalobu zamítl. Soudkyně Klára Babičková ale Tempelovi přiznala škodu ve výši 8,892 milionu. Nejvyšší část náhrady má dostat za nezákonný pobyt ve výkonu trestu, ve kterém strávil po odpykání trestu za loupež dalších pět let, za každý den má dostat 4000 korun. Další peníze má dostat za újmu na zdraví či duševní strádání.
Rozsudek zatím není pravomocný a oba obhájci nevyloučili odvolání k Městskému soudu v Praze. „Je to vysoké odškodnění, dalo se ale očekávat, že v tak výjimečném případě k výjimečnému odškodnění dojde. Resort spravedlnosti odškodnil tak, jak myslel, že je to spravedlivé, soud se na to díval jinak. Budu ministerstvo spravedlnosti informovat, a až přijde rozhodnutí, bude se zvažovat odvolání. Neznám srovnatelný případ a z mého povědomí je to zřejmě nejvyšší odškodnění, které by mělo ministerstvo vyplatit,“ sdělil po rozsudku Borovička.
Vůbec nejvyšší částku, kterou by mělo ministerstvo spravedlnosti za nezákonné stíhání vyplatit, přiřkl Obvodní soud pro Prahu 2 bývalému výkonnému řediteli Ředitelství silnic a dálnic (ŘSD) Michalu Halovi. Resort mu má vyplatit přes jedenáct milionů korun s úroky v kauze pronájmu dálničních odpočívadel. Podobně vysokou částku, tedy 1,57 milionu, pak v dubnu 2023 přiznal Městský soud v Praze Lukáši Nečesanému za nezákonné stíhání a za dva roky ve vězení. Měl si odsedět šest let za pokus o vraždu kadeřnice v Hořicích na Jičínsku, pro nedostatek důkazů byl ale zproštěn viny a případ zůstal neobjasněný.
Podle advokátů je systém nedostatečný
Podle advokátky Kláry Long Slámové, která Tempela v minulosti hájila, je odškodnění, které soudkyně Babičková nezákonně stíhanému přiřkla, v rámci české rozhodovací praxe vysoké. „Náš odškodňovací systém je však naprosto nedostatečný. Tyto částky jsou marginální, nikdy nevyváží tu ztrátu, kterou nezákonně stíhaný utrpěl zásahem státu. Zároveň je odškodnění v případu pana Tempela poměrně vysoké vzhledem k tomu, že typicky je přiznáváno kolem 700 až 1500 korun za den ve věznici, výjimečně dva tisíce korun,“ podotkla Long Slámová.
Podle advokáta a viceprezidenta Unie obhájců Lukáše Trojana odškodnění kolem 1500 korun za jeden den nezákonného uvěznění je standard posledních deseti let, což ale nereaguje na inflaci. Vzhledem k tomu, že na rozdíl od Tempela většina nezákonně stíhaných stráví ve vězení spíše několik měsíců, a nikoli let, odškodnění se pohybují v řádech nižších statisíců. Téměř devět milionů odškodnění tak Trojan označuje jako téměř přiměřenou částku k tak dlouhému věznění. Oba advokáti ale uvedli, že je pravděpodobné, že se ministerstvo spravedlnosti odvolá a následná soudní instance Tempelovo odškodnění sníží.
Za loňský rok ministerstvo spravedlnosti celkem vyplatilo 98,4 milionu korun za nezákonná trestní stíhání v celkem 1106 platbách. Mluvčí resortu Michal Pleskot uvedl, že ministerstvo nerozlišuje odškodnění na případy či osoby, jelikož může být během vyřizování jedné věci provedeno více plateb. „Typicky v rámci mimosoudní agendy a později po rozhodnutí soudu. Není ale příliš obvyklé, aby obě tyto platby byly provedeny ve stejném roce, tedy počet individuálních případů, které by byly kupříkladu v roce 2024 propláceny vícekrát, bude spíše malý, nicméně i tak musíme vytknout, že počet plateb se nerovná počtu žádajících či soudících se osob,“ sdělil Pleskot.
Největší částkou, kterou resort loni vyplatil, byl milion korun. Mezi nejčastější nároky, které nezákonně stíhaní uplatňují, patří podle Pleskota náklady vynaložené na obhajobu, zadostiučinění za nemajetkovou újmu, které stíhání způsobilo, pokud byl během řízení žadatel omezen na svobodě, či náhrada ušlého zisku.
Long Slámová ze své praxe popisuje, že soudy výši odškodnění posuzují podle podobných případů. Zároveň berou také v potaz délku řízení, závažnost činu, pro který byl stíhán, jestli byl daný člověk ve vazbě či už dokonce ve výkonu trestu, byl před stíháním bezúhonný, měl rodinné zázemí, byl ve věznici pracovně zařazený či jak moc ho to poškodilo. Advokátka ale vzpomíná na případ, kdy její klient byl nepravomocně odsouzený za loupež, soud mu uložil čtyři roky vězení, ale následně byl viny zproštěn.
„Byl ve vazbě, přičemž soud přiznal jen malou částku. U klienta se rozvinula posttraumatická stresová porucha, měl lékařské zprávy, ale soud újmu na duševním zdraví nepřiznal. Jen ji zohlednili, protože znalec, který byl od soudu, uvedl, že posttraumatická porucha nemohla být z nezákonného věznění, protože klient už v minulosti byl odsouzený, a že tato porucha se rozvíjí jen u lidí, co zažili rodinnou tragédii. Nikdy jsem se s takovým názorem znalce nesetkala. Klient pak samozřejmě ztratil chuť se dál o náhradu soudit, protože jednání o odškodnění trvalo déle než samotné nezákonné trestní řízení,“ poznamenala Long Slámová.
Dopad nezákonných stíhání je devastující
Jiný její klient chtěl za dva roky nezákonného trestního stíhání kvůli výtržnictví symbolické odškodnění ve výši 15 tisíc korun. Ministerstvo ale nárok odmítlo s tím, že klientovi stačí omluva. „To je přeci strašné. Hrozil mu záznam v rejstříku, musel odejít z práce,“ podotkla Long Slámová s tím, že dokazování o újmě za ušlý zisk je také často složité. Spousta lidí například podniká či pracuje na dohody na brigádách, proto by advokátka ocenila, kdyby se v podobných případech, kdy nemohou ušlý zisk doložit, vycházelo z minimální mzdy.
Trojan poznamenal, že u jeho klientů je dopad nezákonných stíhání devastující. Trpí například zdravotními problémy, trestní řízení zasahuje do jejich rodinného života, často je opouští manželky a jejich děti s nimi přestávají komunikovat. „Zejména u našich klientů, což jsou především bílé límečky, je ten dopad devastující. Ničí jim to kariéry, pokud se pohybují ve veřejné sféře, končí a nevracejí se do ní. Pokud ano, tak ve fatálně jiném postavení. V privátním sektoru je to stejné, klienti opouštějí svoji sociální, ekonomickou, hospodářskou komunitu. Znovu se dostat do té společenské a ekonomické pozice je extrémně obtížné a troufám si tvrdit, že se to většině z nich nedaří,“ komentoval Trojan.
Oba advokáti se shodují, že je nutné systém odškodňování změnit. Nasnadě by podle nich bylo, aby se stanovily minimální sazby a následně by soud individuálně posuzoval další nároky, které by nezákonně stíhaný požadoval. „Aby klient věděl, že má nárok na určitou částku. Zároveň stát by musel reagovat tak, že by nestíhal za každou cenu i případy, kde nejsou důkazy, což se bohužel děje. Stát není motivovaný represivnějším přístupem k nezákonnému stíhání a to se musí změnit,“ podotkla Slámová.
Ministerstvo spravedlnosti ale momentálně žádné změny neplánuje. „Úvahy o jakýchsi ‚tabulkách‘ neodpovídají charakteru uplatňovaných nároků ani dikci zákona. Neposkytuje se nějaké standardizované odškodnění, ale je věcí každého žadatele, aby specifikoval a vyčíslil svůj konkrétní nárok a prokázal, že existuje, že újma vznikla a že je v příčinné souvislosti s tvrzenou škodní událostí. Ve skutečnosti bývá v souvislosti s trestním stíháním často uplatňována skupina dílčích nároků, z nichž každý má jiný právní režim, běh lhůt, důkazní prostředky a tak podobně,“ přiblížil Pleskot.
