Konec světa už není legrace, série Mission: Impossible se na stará kolena začala brát vážně
Největším diváckým tahákem nového dílu velkofilmové série Mission: Impossible je dvojice výrazných akčních scén. Jedna proběhne v ponorce utopené na dně oceánu, druhá se týká dvou dvouplošníků v povětří, jedna se odehrává v Beringově moři u polárního kruhu, druhá nad Jihoafrickou republikou, v jedné má hlavní hrdina Ethan Hunt vzduchu málo, ve druhé až moc a v obou musí splnit úkol v jasně daném šibeničním časovém limitu, jinak zemře (pokud to nestihne už před skončením odpočtu). Jistě, velkolepé akční podívané jsou záměrně poskládané z atrakcí, které by měly být, pokud možno, co nejrůznorodější a zároveň co nejnapínavější; hrozba smrti a odtikávající čas jsou v tomto ohledu ideální kombinace už od počátků kinematografie. A i když je tato dvojice scén trochu moc okatě kontrapunktická, má rytmus, šmrnc a vtip, tedy všechno to, co v „okolním“ tříhodinovém filmu téměř chybí.
Film Mission: Impossible – Poslední zúčtování může i nemusí být posledním dílem filmové série, která se táhne už od roku 1996, patří však k dílům nejméně povedeným. Naběhl si už tím, že není dílem regulérním: je přímým pokračováním snímku Mission: Impossible Odplata – První část (2023), který skončil uprostřed děje, což by se divákovi dělat nemělo, ale je to bohužel současný trend. Agent Hunt v podání Toma Cruise tedy stále zachraňuje svět, který tentokrát – a už od minula – ohrožuje umělá inteligence Entita. Entita neplánuje nic menšího ani originálnějšího než odpálit veškerý jaderný arzenál na světě; podobné „zápletky“ jsme si užili až až třeba v sérii o terminátorovi. A nijak originální není ani cesta, jíž se jí v tom Hunt se svým týmem snaží zabránit: prostě potřebuje sehnat věc 1, věc 2 a věc 3, vyhnout se padouchům a být ve správné chvíli na správném místě.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
