Těžce zkoušená Sýrie: Po vleklé občanské válce přišlo masové vyvražďování alávitů
Pražskému Nakladatelství NLN věru nelze upřít mimořádnou pohotovost. Zatím nejčerstvějším důkazem je její nový počin. Koncem loňského roku se po pouhých jedenácti dnech překvapivě zhroutil krvavý režim Baššára (ano, v knize je uváděn zásadně se dvěma š!) al-Asada a již v únoru se na pultech objevily monumentální, bezmála osmisetstránkové DĚJINY SÝRIE autorského kolektivu Eduard Gombár, Petr Charvát a Lukáš Pecha.
Jsou to odborníci na slovo vzatí. Eduard Gombár, který se bohužel o pouhý měsíc nedožil vydání této své knihy, byl historik, arabista a bývalý diplomat, předloni zesnulý Petr Charvát orientalista, archeolog, historik a stejně jako zmíněný kolega vysokoškolský profesor a Lukáš Pecha historik, lingvista a vysokoškolský pedagog.
Arabské jaro jako na dlani
Dějiny Sýrie vycházejí jako na zavolanou v populární edici Dějiny států a nepochybně patří k tomu nejlepšímu, co v ní v poslední době vyšlo. Fundovaná autorská trojice věnuje mimořádnou pozornost období arabského jara, které v Sýrii, jejíž metropole Damašek je označována za nejstarší trvale osídlené město na světě, vyústilo 15. března 2011 v krvavou občanskou válku, v níž bylo 580 000 lidí zabito, 13 miliónů vnitřně vysídleno a 6,7 miliónu připadlo na uprchlíky. Následky uprchlické vlny neblaze pociťuje i západní (v politickém slova smyslu) Evropa, kde tito „typičtí političtí uprchlíci“ v rámci „multikulturní výměny obšťastňují“ místní novým druhem zábavy: útoky nožem, jež se stávají – s mírnou nadsázkou – každodenním koloritem.
Autoři se obšírně věnují také československo- a česko-syrským vztahům. Československo dlouhá léta patřilo k hlavním dodavatelům výzbroje, zvláště pak obrněné techniky, režimu Háfize al-Asada. Jeho syna – Baššára – ovšem od hrozícího pádu během občanské války zachránila rozsáhlá ruská letecká podpora. Přesto se jeho režim koncem loňského roku zhroutil jak domeček z karet. Sýrii vydatně podporoval rovněž Írán, jenž se tak revanšoval za její pomoc v jeho osmileté válce s Irákem Saddáma Husajna.
Jak se to, herdeqq, píše?
Závěrem se nutně musíme trochu zaobírat otázkou přepisu arabských osobních a zeměpisných jmen do češtiny. Na rozdíl od přepisu z jiných orientálních jazyků, jako například z čínštiny a japonštiny, kde jsou pravidla pevně kodifikována, u arabských jmen bohužel převládá chaos. Dlouhá léta v denním tisku vycházely podoby Arafat, Asád, Sadat, až se v odborném časopise Naše řeč objevil obsáhlý článek, v němž jsme se dozvěděli, že správné tvary jsou Arafát, Asad a Sádát. V Dějinách Sýrie autoři používají zjednodušenou transkripci arabských slov a vlastních jmen. Nalézáme zde tedy novou podobu Baššár, zatímco v médiích se pravidelně vyskytoval Bašár, Muʼammar al-Qadhdháfí místo vžitého Kaddáfí, ar-Raqqa místo Rakka, al-Qáʼida místo al-Ká’ida (tuto verzi nám doporučili pracovníci Orientálního ústavu) atd. Pro lepší orientaci veřejnosti by jistě bylo záhodno tyto přepisy sjednotit.
Pro všechny, kdo se blíže zajímají o dění v tak bouřlivé a trvale nestabilní oblasti, jako je Blízký a Střední východ, se Dějiny Sýrie stanou vítanou a neocenitelnou příručkou a pomůckou.
