Starostové zneužívají charitu v kampani. Normální je pomáhat a nic za to nechtít. Ani hlasy voličů
Hnutí STAN naskočilo rovnýma nohama do předvolební kampaně. Chtějí se odlišit od ostatních politiků a vyrukovali s projektem Dobrá kampaň. Nápad je to hezký. Místo aby vyhazovali horentní sumy za bilboardy a předvolební plakáty, použijí je na dobrou věc. Na jejich sociálních sítích tak kolují videa s Vítem Rakušanem, který místo šíření negativních nálepek a strašení svými politickými konkurenty pomáhá potřebným. Jenže komu lze výraz nezištného samaritána věřit méně než politikovi pár měsíců před volbami?
Nepochybuji o tom, že Starostové těm lidem skutečně pomohli a zmíněné peníze jim přispěli. Je i dost dobře možné, že těmito videi ponouknou k dobročinnosti své příznivce. Zároveň je eticky problematické, že se potřební lidé stávají středobodem politické kampaně. Těžko si představit, že by snad rodič, který potřebuje peníze na léčbu svých dětí, odmítl pomoc, byť třeba výměnou za účinkování v předvolebním klipu. Netroufám si rozporovat jejich rozhodnutí v takovém klipu účinkovat. Ale jeví se mi krajně neslušné, když Starostové někoho k takovému rozhodnutí vůbec staví.
Jak to vezme volič?
Je asi nabíledni, že neustálé překřikování se, očerňování a nadávání na politické scéně už notnou část voličů unavuje. Městský, liberální či progresivní elektorát, na který Starostové cílí, bezesporu ocení konstruktivní přístup k politice. Řešení problémů před jejich svalováním na druhé. Pokoru před arogancí a všeználkovstvím. Pomoc před hraběcími radami. Pozitivní kampaň před tou negativní. Zároveň je tento elektorát dostatečně bystrý na to, aby v kampani Starostů poznal dryáčnický kýč. Aby se ptal, kde je v překvapivém charitativním vzepětí Víta Rakušana a jeho hnutí něco hlubšího než jen předvolební kalkul. Vychází Dobrá kampaň z nějaké dlouhodobější práce ve sněmovně? Bude doprovázena návrhem nějaké systémové změny, aby ti potřební, jež Rakušan a spol. vystavují, nebyli odkázáni na štědrost soukromých dárců? Třeba se to ještě dozvíme. Zároveň se snad nyní i Starostové něco dozvěděli. Například že dělat „dobro“ v kampani ještě nutně neznamená, že ona kampaň bude automaticky dobrá a pozitivní. Není to poprvé, co se tu nějaký politik snaží vábit voliče na charitu. Vzpomeňme si na Miloše Zemana, který sliboval, že bude část svého platu posílat na fond ohrožených dětí Klokánek, což pak také skutečně činil. Anebo Andrej Babiš. Ten už řadu let věnuje svůj poslanecký plat na pomoc samoživitelkám. Zajistilo jim to pevný obraz věrohodných altruistů? Asi těžko. Málokdo je chápe jako správné hochy.
Ono si totiž nelze vybrat nějakou bohulibou činnost, jako je třeba charita, a čekat, že jen proto, že je to obecně vzato prospěšné, to nikdo nebude kritizovat. U každého lidského konání přece záleží, kdo ho dělá a proč. Na politiky se pak v tomto duchu musíme dívat dvakrát podezřívavě. V naší kultuře je už texty Bible zakořeněno, že dobročinnost je správná, ovšem dávat ji na odiv se nesluší. „Dávejte si pozor, abyste nekonali spravedlnost před lidmi jen proto, abyste byli viděni; jinak nemáte odměnu u svého Otce v nebesích.“ (Matouš 6:1-4) A to není jen princip duchovní, ale i lidský. Normální je totiž pomáhat a nic za to nechtít. V tom tkví rozdíl mezi obchodem a solidaritou. Svými videi v duchu moderních reality show si Starostové pro politické body za pomoc kupují obraz těch, kdo jsou lepší než ostatní. Jejich kampaň je jistě v lecčem pozitivnější než běžné politické kampaně. Stejně tak je v mnohém horší než běžná charita.
