Krach mírových jednání. Kdy Trump pochopí, že si z něj Putin utahuje a platí na něj jen síla?
Debakl mírových jednání v Istanbulu se dal očekávat. Kreml nestojí o ukončení bojů na Ukrajině, ale o její podmanění a vrácení do vlastní sféry vlivu. Hlavním poraženým je Trump, jenž stále nechápe, že podlézání Putinovi k míru nepovede.
Měl to být zlomový okamžik v jednání o ukončení ruské agrese. Jenže památnými slovy Viktora Černomyrdina, dopadlo to jako vždycky. Poté, co Putin shodil ze stolu Trumpův návrh na třicetidenní příměří akceptovaný Ukrajinou, se zhroutila další virtuální bublina dohody, jež měla být údajně na dosah.
Putinův protitah
Nejprve se ujali iniciativy lídři Velké Británie, Německa, Francie a Polska, kteří po schůzce s prezidentem Zelenským vyzvali Putina, aby po propagandistické přehlídce na Rudém náměstí v Moskvě přistoupil od 12. května na měsíční příměří bez předběžných podmínek, jinak nastoupí další sankce. Měli v tom podporu amerického prezidenta, jenž váhá, zda z dosud neplodných jednání nevycouvá.
Putin pochopil, že musí nějak reagovat. Přišel s protitahem přímých jednání mezi ruskou a ukrajinskou stranou v Istanbulu. Jeho nepřiznaným cílem bylo vrazit klín mezi západní spojence, které před ruskou podnikatelskou elitou nazývá „idioty“, a prokázat jejich neakceschopnost. To se mu díky dalšímu Trumpově veletoči podařilo.
Trump vyzval Zelenského, jenž nešetřil skepsí, aby Putinovu vábničku „okamžitě“ přijal. Ultimátum sankcí bylo zapomenuto a Trump znovu šířil iluze o blížícím se velkém pokroku, i o jeho účasti na této „historické“ schůzce, jelikož si to podle něj Putin přeje.
Byla to jen virtuální realita. Žádné vážné míněné jednání nebylo ve hře, o čemž svědčí třetí liga ruské diplomacie, kterou Kreml poslal do Turecka. Delegaci vedl nechvalně známý Putinův poradce Vladimir Medinskij, jenž byl pověřený vyjednáváním kapitulace Kyjeva v prvních měsících totální invaze v roce 2022. Ukrajinci vyslání tohoto neúspěšného týmu brali jako „urážku Kyjeva“. Putin se nezachoval jen jako zbabělec, ale i jako křivák, jemuž mohou věřit jen lidé podobného ražení.
Witkoffova naivita
Po oznámení ruské sestavy bylo jasné, že nebude mít žádný mandát dojednávat cokoli nad rámec dlouhodobé Putinovy strategie „denacifikace“ a „demilitarizace“ územně okleštěné okupované země. Zelenskyj chtěl toto beznadějné jednání stornovat. Byl to ale Trumpův hlavní vyjednávač Steve Witkoff, proslulý hájením Putinových zájmů, kdo ukrajinského prezidenta přesvědčil, aby rozhovory proběhly.
„Pokud by se dostavili oni a Rusko ne, Moskva by vypadala špatně a nesla by následky. Pokud by se zástupci Ukrajiny i Ruska dostavili, obě strany by se mohly přiblížit k příměří a ukončení války,“ argumentoval naivní Witkoff.
Jednání skončila po necelých dvou hodinách a dopadla ještě hůř, než se dalo očekávat. Moskva dokonce proti minulosti stupňovala svoje požadavky na uzavření příměří. Požadovala úplné stažení ukrajinských vojsk ze čtyř částečně okupovaných regionů Doněcké, Luhanské, Záporožské a Chersonské oblasti, jež Rusko ukradlo pomocí nelegálních referend.
Ruská delegace vystupovala velmi agresivně. Medinskij uvedl, že Moskva si přeje mír, ale bude bojovat, jak dlouho bude potřeba. „Nechceme válku, ale jsme připraveni bojovat rok, dva, tři, jakkoli dlouho to bude trvat. Bojovali jsme se Švédskem 21 let. Jak dlouho jste připraveni bojovat vy?“ sdělil ukrajinské delegaci.
Turecké fiasko
Není divu, že k žádné dohodě, s výjimkou další výměny zajatců a příslibu jednání někdy v budoucnu, nedošlo. Ukrajině se podařilo vytvořit takový mezinárodní status, že bude stále nesnadnější donutit ji k nepřijatelným kompromisům. Za ukrajinským vedením stojí většina národa, což znemožňuje brát vážně i tak neuvěřitelné Trumpovy nápady, jako je americké uznání ruského Krymu de jure, což by bylo v rozporu nejen s legislativou Spojených států, ale i s přístupem Evropy a především Ukrajiny.
Zelenskyj vnímá sílící formování „koalice ochotných“ v čele se Starmerem, Merzem, Macronem a Tuskem, do které se řadí většina unijních vlád včetně České republiky, ochotných vojensky pomáhat, a roste mu i vyjednávačské sebevědomí. Před tureckými rozhovory prohlašoval, že chce v první fázi jednat jen o bezpodmínečném příměří.
Nyní ukrajinský prezident tvrdí, že není možné jednat o míru bez jasného závazku Moskvy stáhnout se ze všech okupovaných území. Je evidentní, že se postoje Kyjeva a Moskvy v průběhu času ještě vzdálily a sázka na výměnu „vzpurného“ Zelenského je jen zbožným Putinovým a zřejmě i Trumpovým přáním.
Trump znovu naletěl
Selhání jednání v Turecku kvůli nereálným požadavkům ruské strany odsoudili západní lídři s výjimkou Trumpa, který zase Putinovi naletěl, a přesto stále vyčkává. V americkém Kongresu leží balík tvrdých sankcí, které by už tak chřadnoucí ruská ekonomika pocítila v řádu několika týdnů či měsíců. Ne všichni republikáni zastávají servilní postoje vůči kremelskému vládci jako šéf Bílého domu, jenž váhá s jejich spuštěním. Pádných důvodů by se už našlo víc.
Trump se jen zmohl na reakci, že „se nic nestane, dokud se s Putinem nesejdeme“. Kreml ho obratem poslal do patřičných mezí, že takové jednání vyžaduje důkladnou přípravu a Putin, vysmívající se protiruským sankcím, nic takového nemá v plánu. O čem by ale jednali za zády Kyjeva a Evropy?
Očekávání, že začne možná pomalý proces, ale s vyústěním mírového řešení konfliktu, zkrachovalo. I vnější pozorovatel s velmi podprůměrnou inteligencí si musí nejpozději v této chvíli uvědomit, že si Putin z Trumpa jen utahuje. Pochopí to někdy tento nevypočitatelný narcis, rozkládající mezitím globální ekonomiku? Pochopí to někdy domácí chcimíři?
Babiš, Okamura, Konečná, Turek a jeho klausovský kompars si vyřešení války na Ukrajině představují jak Hurvínek válku. Stejně jako dodnes Trump neberou na vědomí, že na vládce Kremlu neplatí podkuřování, ale jen hrubá síla. Nebo si to zkrátka nepřejí.
