Jak se dorozumívají neslyšící u soudů? Pomáhají tlumočníci i umělá inteligence
V březnu soud zamítl odvolání Martina Van Fabiána, který byl za přípravu vraždy v roce 2018 odsouzený na 15,5 roku vězení. Neslyšící odsouzený se bránil, že při soudním jednání nerozuměl a nemohl se bránit. Soud mu ale vyčetl, že si jako formu komunikace zvolil odezírání ze rtů a opakovaně potvrzoval, že všemu rozumí. Jaké mají sluchově postižení možnosti komunikace při trestním řízení a jak se jejich možnosti vyvíjí?
Žena, kterou podle rozsudku Van Fabián chtěl zavraždit, byla nalezena v roce 2015 v táborském lesoparku Pintovka. Žena byla v konečném stádiu alkoholismu, před smrtí vypila nejméně 0,7 litru rumu. Policie nejprve celé úmrtí vyšetřovala jako přirozenou smrt. Pak se ale policii ozval svědek, že se mu Van Fabián svěřil, že její smrt plánoval. O třicet let mladšímu Van Fabiánovi žena pronajímala pokoj ve svém bytě na Letné, později na něj i přes protesty svých tří dcer, se kterými měla velmi špatné vztahy, přepsala byt i chatu na předměstí Tábora. Podle soudu nelze vyloučit, že Van Fabián ženě přidal do pití léky, které její smrt zapříčinily.
Odsouzený od začátku vinu popíral, zároveň podal žádost o obnovení procesu. Při soudu prý neslyšící Van Fabián nerozuměl a nemohl se k ničemu vyjádřit, soud tak nezohlednil jeho postižení. Tím podle jeho advokátky soudci porušili právo na spravedlivý proces. Jenže to odvolací soud v březnu zamítl s tím, že sám si zvolil způsob komunikace, a to samostatné odezírání ze rtů bez tlumočníka, a několikrát potvrdil, že všemu rozumí.
Jak ovšem vypadá policejní a soudní procedura pro sluchově postižené? Právo na tlumočení do jazyka, kterému daný člověk rozumí, včetně znakové řeči, je dané Listinou základních práv a svobod. Podle mluvčího policejního prezidia Jakuba Vinčálka policie postupuje v případech s neslyšícími účastníky vždy stejně, ať už se jedná o podezřelého, oběť či svědka.
Nejedná se ovšem jen o výslechy, ale i rekonstrukce trestného činu, hlavní líčení nebo vazební jednání. Dále pak tlumočníci asistují při rozvodových nebo opatrovnických řízeních, v dědických sporech nebo v řízeních o svéprávnosti. Část z tlumočníků do znakového jazyka je zapsaná v seznamu ministerstva spravedlnosti, registrovaných je jich momentálně sedmnáct. Jednou z nich je Marie Horáková, která je zároveň ředitelkou neziskové organizace Tichý svět, jež se zaměřuje na sociální pomoc neslyšících.
„Trestní a soudní tlumočení je náročné nejen kvůli odborné terminologii a požadavku na naprostou přesnost, ale i kvůli emočně vypjatým situacím, které mohou být pro zúčastněné náročné. I drobná nepřesnost může mít vážné následky. Tlumočník musí zůstat nestranný, plně soustředěný a zároveň vnímavý k potřebám neslyšící osoby,“ říká Horáková.
Budoucnost AI
Specifické je i samotné tlumočení. Podle Horákové je potřeba, aby měl neslyšící na překladatele přímý výhled, ideálně stojí vedle člověka, který mluví, aby sluchově postižený mohl vnímat i mimiku a gesta. Ideální pak je také mít tmavé oblečení bez vzorů, aby daný člověk viděl dobře na ruce tlumočníka. „Při tlumočení, kde vystupuje více mluvčích, tlumočník vždy upozorňuje, kdo právě mluví. Neslyšící totiž neslyší změnu hlasu a bez tohoto upozornění by si neuvědomili, že hovoří jiná osoba,“ podotkla Horáková.
Prezident Soudcovské unie a soudce Městského soudu v Praze Libor Vávra si vzpomíná na tři jednání, kterým předsedal, při nichž mezi účastníky byli sluchově postižení. „V jednom z těchto případů byl jeden obžalovaný, když to jemně řeknu, problematicky vzdělán. Byl to náš občan, ale nebylo jisté, jaký druh znakové řeči umí a jestli vůbec,“ přibližuje Vávra. Soud se pak obrátil na Českou unii neslyšících, která doporučila, aby k soudu přibrali dva tlumočníky specializující se na různé typy komunikace.
Je totiž velký rozdíl mezi znakovým jazykem a znakovou češtinu. Znakový jazyk je primární komunikační prostředek neslyšících, má vlastní strukturu i gramatiku a s češtinou nemá nic společného. Na rozdíl od toho znaková čeština kopíruje gramatiku mluveného slova, i když si vypůjčuje pohyby ze znakového jazyka, je užívaná především těmi, kteří jsou nedoslýchaví nebo ohluchli až v pozdějším věku.
Doba se ale vyvíjí. V roce 2010 Česká unie neslyšících odstartovala pilotní projekt simultánního přepisu mluvené řeči. Speciálně školení rychlopísaři při soudních jednáních rovnou doslovně píšou do notebooku, který pak přepis ukazuje na monitoru či plátně. Určený je především pro neslyšící, kteří neovládají znakový jazyk. O rok později soudy tuto službu začaly hradit ze svých vlastních rozpočtů.
S přepisem ale pomáhá i umělá inteligence. Od roku 2012 ministerstvu spravedlnosti firma Newton Technologies dodává svůj program na přepis řeči, který pomáhá třeba i s vyhotovováním soudních protokolů a přepisů jednání.
„Program dokáže s větší či menší přesností v reálném čase přepisovat záznam. Podmínkou je dobrá výslovnost toho, kdo mluví, a kvalitní mikrofon, aby ten stroj dostal dobrou informaci. Několikrát jsem viděl takové použití. Budoucnost v tomto překladu je určitě v umělé inteligenci,“ dodal Vávra.
